V této sekci předkládám svým jádrem přítomnost nezkreslující a orientaci v ní umožňující knihy pro úvod doporučuji "Zeměkoule v nebi".
|
Fr. Roman Jirman
JEŽÍŠ KRISTUS
Psáno v letech 1925 a 1926
RETROSPEKTIVA, ROZBOR FILOSOFICKO-METAFYSICKÝ A NÁSTIN EVOLUČNÍ PERSPEKTIVY
1. Prolog
-
2. Úvod esoterní
-
3. Zjev a osobnost
-
4. Život
-
5. Dílo
6. Nauka kosmického gentlemana
-
7. Epilog
.....Svobodná vůle tvoří relativní zlo, svobodná vůle jest tvůrčí mocí, schopnou k vybudování vznešené duchovní individuality, gigantického projevu božského majestátu. Problém relativního zla jest problém svobodné vůle. Pákou relativního zla jest
animální egoismus, jadrněji: lidská bezohlednost, surovost, barbarství a nevědomost, projevující se brutální silou nebo spekulativním intelektualismem: proto se zdá býti záhadou. Avšak záhada jest prismaticky jasná: kdyby lidé nebyli ničemy ze
svobodné vůle, nebylo by zla. NIČEMNOSTÍ JEST: žít na újmu jiného, ať člověka, ať zvířete, lhostejno, zdali přímo či nepřímo, což jest nutno zkoumat tuze subtilně. Lidská organisace, po výtce nízce utilitaristická, jest obrazem lidské ničemnosti:
jsouc vybudována na podkladě klamného subjektivismu, jakoby jednotka byla ústředním bodem v Universu a jakoby tento stupeň vývoje byl nepřekročitelný, konečný, dopouští se neustále násilí. A nezbytný paradox: jednotka, domnívající se, jakoby byla
ústředním bodem v Universu, nesnaží se o soběstačnost: tyje z mnohosti. A paradoxně tyjíc z; mnohostí, tyje ze sebe sama. POD ZORNÝM ÚHLEM VĚČNOSTI JSOU PARADOXY JASNÉ NAD SLUNCE.....
|
|
KNIHA MOUDROSTI
Přeložil Msgre Dr. Josef Heger
1946
SPIS
1. Slovo úvodem
2. Kniha moudrosti
3. Poznámky
Moudrost jest zářící a nevadnoucí, lze ji lehko shlédnouti těm, kteří ji milují, a nalézti těm, kteří ji hledají.
Předbíhá touze a dává se poznati dříve.
Kdo po ní slídí časně z rána, bude bez námahy, neboť ji najde sedící u svých dveří.
Neboť přemýšleti o ní jest dokonati moudrost, a kdo pro ni bdí, bude brzy bez starosti.
Neboť obchází a hledá ty, již jsou jí hodni, a laskavě se jim zjevuje na (denních) stezkách a vychází jim naproti při každé myšlence.
Neboť její začátek je zcela upřímná snaha se poučiti,
a starost poučiti se jest láska {k ní). Láska k ní jest plnění jejich přikázání, plnění jejich přikázání je zajištění nesmrtelnosti.
|
|
Fr. Roman Jirman
ZEMĚKOULE V NEBI
Psáno roku 1940 - 1942
SBÍRKA POVÍDEK
1. Předmluva
-
2. Na počátku byl rozchod
-
3. Pahorek smrti
4. Babylonská věž
-
5. Zakopaný tomahawk
-
6. Dřevorubec
7. Noc
-
8. Návštěva z hrobu
-
9. Poselství bílého vichru
10. Hříšná Freya
-
11. Zpověď geniova
-
12. Dům o samotě
13. Okamžik ve věčnosti
-
14. Dostaveníčko spasitelů
-
15. Zeměkoule v nebi
......všechno utrpení, zlo, bolest, křivdy a bezpráví,
jest vždycky výsledkem jedině našeho vlastního myšlenkového
pohledu, naší představy. Nadřazená hlediska pak
dokazují, že jakékoliv osobní zážitky, požitky, přání,
vášně, touhy kladné i záporné, jsou relativní. Jsou skutečností
jen do té míry, pokud jim dovolíme, aby ovládaly
naší mysl, rozum, srdce.
Kultivovanému čtenáři jistě neujde, že v této knize
ozývá se ohlas nejjemnějších duchovních poznatku, že
tu zaznívá symfonie nejlepších duchů, jací kdy chodili
po zemi, nad to ještě přetavena básnickou a vědeckou
opravdovostí autorovou, jehož způsob myšlení jest bezesporu originalitou.
Svérázná je i forma výrazová, spojující hrubou a drastickou
mluvu s harmonickými akordy zvonkové hudby
slovní mosaiky, aby tím více vynikly kontrasty lidských
vlastností.....
|
|
Fr. Roman Jirman
PŘED BRANAMI LÁSKY
Psáno roku 1923
1. Předmluva
-
2. Rodiče a děti
-
3. Polygamie a Polyandrie
4. Nový typ ženy
-
5. Před branami
......Člověk nejvíce bloudí v oblasti sexu, nemaje řádného poučení a opravdového vůdcovství. Vlivem našeho nepravého, hnusně povrchního paživota, ocitl se pohlavní život a tím i poměr muže k ženě a opačně na scestí. Láska byla zprofanována a profanace tohoto dominujícího činitele dotýká se hluboce celého našeho bytí. člověk barbarsky odsunul nejkrásnější cit Lásku, aby marně klopýtal životem, živoře efemerně, hledaje sice chvílemi cesty k zlepšení, když seznal úžasnou nesmyslnost svého počínání, ale cest nenacházel . . . Neboť skrývá-li opravdová láska ohromnou zásobu životního kladu, ona vyžaduje delikátnější a opravdovější poměr člověka k ní. Dojíti k opravdové. radostné lásce a manželství, to však znamená zříci se dnešního paživota, získati opravdovou moudrost, hledati cesty jiné. Ta jiná cesta je na dosah ruky - ušlechtilý člověk, toužící po opravdové lásce, jediné vykupitelce z chaosu nicotných a všedních dnů dneška, ten ji najde! Ale o absolutní změně názoru na lásku a poměr muže k ženě musí přemýšleti všichni lidé, neboť je to nejdůležitější problém, jehož rozřešení bude zacílením k dokonalému, překrásně plodnému životu.....
|
|
Fr. Roman Jirman
PROPAST
Psáno roku 1925
SOCIÁLNĚ PSICHOLOGICKÝ ROMÁN
Úvod
-
1.Díl
-
2.Díl
-
3.Díl
.....Propast je víc román lidské duše, než zjevů; mnohde zase více román zjevů než duše: vpravdě je románem obého, románem člověka a jeho zdánlivých záhad. Jsou místa v románě, jež mají náznak apoštolátu, Rajmund není apoštolem, je jen člověkem.
Také jeho povolání žurnalisty není typisací, pro kterou by se Rajmundovo úsilí zdálo vhodnější než pro horníka, sedláka, nádeníka.
Propast je románem všelidství. Snad třicetroků naší časomíry, v nichž jsou shrnuty děje románu, snad týž věk hrdinův by mohly vzbudit pochybnosti o trvalosti i zralosti jeho rozhodnutí a pravosti jeho poznatků. Trvám, že hrdina románu se své cesty neuhnul a neuhne. Nadmíru silná je jeho ideová základna, nesporně pravdivá jsou data jeho i fakta poznání hrdinovo je neotřesitelné: v tom spočívá hodnota jeho revolucionárství.
A závěr? Propast. Nejen kniha, nýbrž reálný stav lidských duší, člověčenství vůbec. Nic se nezměnilo v jakosti, jen formy se přesunuly, jen zdání se ponořilo do skutečného nebo jen pomyslného hledání. Tato věta není pesimistická. Zápor je tu ještě jen výrazem naděje, burcovatelem, zvonem a bičem. Ne nadarmo vyzněl v Propasti duchově a niterně visuální postřeh, vidmo budoucna varováním: Po první světové válce přišla druhá, hroznější; a přece se nezdá, že by byla měla ohrožující, osvobozující vliv na kloaku lidských pojmů. Propast je stále otevřena, hrůzněji než kdy před tím......
|
|
|
